Noční obloha

12. září 2018 v 17:47 | C.I.F |  Básně a balady
Anotace: Je jenom jediný způsob jak znovu být s láskou svého života, když už odešla někam, kde ji zrakem spatřit nelze. Krátká smutná balada.


Tam kde slunce mizí,
když hvězdami obloha posetá,
v trůn co nebem je ryzí,
luna - tiše usedá.

Kde království to zářící,
vplétá v představách do lidí,
múzy - umění vábící
z hvězd, co každý v nich uvidí.

Dole zrak, co s oblohou splýval
v tváři ze strachu vrásky, ten
co skrýval…
hluboko v srdci - své lásky

By stál tam dal, co hvězdy kol,
svítili života hvězdnou oblohou,
kdyby tak ten srdce bol - nechtěl,
svírat duši jeho ubohou.

Klidně ať oči jeho poutá nebe,
temné - tak temné - v dny,
kdy útržky tebe, jen
přináší ve spánku mu jeho sny.

V těch on je tobě tím mužem,
tam ty jsi mu tou ženou,
v snech kde zmůžem,
vyznat si lásku nám ctěnou.

Celou.

Kde z nebe se ztrácí,
S hvězdami a měsícem potají,
Za obzorem noční ptáci,
kteří noc další stíhají.

Co teď z rybníku za hrází,
blyští se z hladiny
S pláštěm světla co přichází,
Když měsíc již ukryli výšiny.

Tam kde luna mizí,
Když mračny obloha posetá,
v trůn co nebem je ryzí,
zase slunce - tiše usedá.

Nikdo již nesoudí,
Co vše sobě slibují
V kraji kde nebloudí,
V kraji kde milují.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama