Téměř noční obloha

9. října 2018 v 21:39 | C.I.F |  Básně a balady
Anotace: Původní verze mé básně Noční obloha. Rozdílně zkrácená, zkráceně jiná.



Tam kde slunce mizí,
když hvězdami obloha posetá,
v trůn co nebem je ryzí,
luna - tiše usedá.

Kde království to zářící,
vplétá v představách do lidí,
múzy - umění vábící
z hvězd, co každý v nich uvidí.

A on byl by spatřil překrásné vlasy,
Třeba i na nos dohlédnul,
A zrak dotýkal se i její krásy,
Kdyby byl oči vzhůru - tehdy pozvednul.

Tak jen tu stojí, jedním je z tisíce,
Hlavou skloněnou ve svém stínu,
Slzy své roní - jak tristně - za svitu měsíce.
Zrak vzhůru nepozvedne, neodpustí si svou vinu.

Tak dál ty oči svítí, pro zalíbené i odsouzené,
i pro toho, kdo jiného kdy v duši skličoval,
V duši jak kobce - zamčené - přesto nestřežené,
pro toho, koho kdysi on - a ho kdo miloval.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 B. R. B. R. | E-mail | Web | 11. října 2018 v 0:28 | Reagovat

Druhá sloka je naprosto famózní (ne, že by Tvá báseň jinak famózní nebyla), Tvé smutně dokonalé verše vždy zahrají na tu jednu strunu mého srdce, kterou mohu hrát jen, když jsem sama se svými myšlenkami. Děkuji, že ve mě otevíráš tuto mou 13. komnatu... každý ve hvězdách vidí to své - to je prostě brilantní!

2 Lucienne Lucienne | Web | 12. října 2018 v 10:37 | Reagovat

Páni... nádhera. Neskutečná. Stejně jako B. R., i já musím vyzdvihnout druhou sloku, protože ta je brilantní. "Vplétá v představách do lidí múzy"... to je absolutně dokonalé. A za sebe samou musím ještě zmínit sloku předposlední, protože... Ta melancholie, ta lítost, ta vina... jsou příliš silné.
Už mě bolí ruce, jak ti pořád tleskám, ale stejně dál budu. :D Tahle básnička mi bude sedět na hrudi ještě nějakou dobu. Díky za ni. Je úžasná.

3 nicolesynth nicolesynth | Web | 28. října 2018 v 9:48 | Reagovat

Krásná báseň, zasáhla mě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama